JAKOU POVAHU MÁ VAŠE DÍTĚ?

Každý člověk je jiný. Vidíme to už na nejmenších. Zatímco jedno batole sedí v koutku a mlčky pozoruje při hře své vrstevníky, druhé se dere do středu dění, snaží se ukořistit nejlepší hračky pro sebe a s každým si chce povídat.

Rozdílnosti v typologii osobnosti si všiml už švýcarský lékař a psychoterapeut Carl Gustav Jung. Díky němu se dodnes dělíme na extroverty a introverty. I když tyto osobnostní typy odborníci za uplynulá desetiletí dále zanalyzovali a doplnili, můžeme pokládat Jungovo dělení v zásadě dodnes za platné.

Jak jste na tom vy?

Do které skupiny řadíte sebe a ve které se ocitne vaše ratolest? Extrovert je člověk společenský, hovorný, komunikativní. Snadno navazuje kontakty a chce být obklopen lidmi. Nechce být sám. Naproti tomu introvert je spíše uzavřený, klidný a společnost nevyhledává. Je vůči lidem uzavřený, bere vážně každodenní povinnosti a upřednostňuje spořádaný způsob života.

Právě na začátku školního roku je nejvhodnější příležitost uvědomit si, k jakému osobnostnímu typu asi náš potomek patří. Lépe tak pochopíme, zda půjde do kolektivu s nadšením a odvahou nebo s nedůvěrou a malou dušičkou. Ať už se dítě chystá do školy mateřské nebo základní, je to pro ně krok významný a rodiče by mu při něm měli být spolehlivým průvodcem. Zda to bude také krok úspěšný, záleží velkou měrou právě na dospělých.

Kam patří váš potomek?

Psychologové označují čtyři skupiny lidského temperamentu. Neexistuje jedna lepší, jedna horší. Jsou to jen čtyři způsoby reakcí na prožitou situaci. Určitě najdou svůj typ rodiče a jistě najdou i typ temperamentu svého dítěte.

Cholerik je sice nedůtklivý, agresivní, vznětlivý a impulsivní, ale zároveň je i rychle přizpůsobivý, optimistický a aktivní. Přístupný, hovorný, společenský bývá sangvinik. Je také bezstarostný, povrchní a rád ostatní řídí. Vlastnosti osobnosti, kterou označujeme slovem flegmatik, rozhodně nejsou jen negativní. Je to sice človíček pasivní, ale pečlivý, mírumilovný, spolehlivý, klidný a schopný ovládat se. Německý psycholog, H. J. Eysenck, který se otázkám charakteru osobnosti věnoval celý život, uznává i skupinu nespolečenských, pesimistických, náladových, úzkostlivých a tichých jedinců, které označujeme slovem melancholik. Soustava jejich psychických vlastností vytváří temperament, který se navenek projevuje popsaným způsobem. Když už jsme Eysencka zmínili, najděte si chvilku na zodpovězení více než padesáti otázek, z nichž se skládá jeho uznávaný osobnostní test pro dospělé. Mnozí rodiče mohou být nakonec překvapeni, kam je psychotest proti jejich očekávání zařadí. Matka Příroda vybavila každého jedince jiným souborem temperamentních a osobnostních znaků.

Jak se tvoří povaha?

Lidský temperament, s nímž přicházíme na svět, je vrozený, tedy dědičný, a dá se v průběhu života jen lehce měnit a korigovat prostředím nebo výchovou. Čím dříve začne výchova ovlivňovat negativní prvky temperamentu dítěte, tím pravděpodobnější je utlumení některých afektů. Rozhodně s tím však nelze začít až ve chvíli, kdy ukládáme penál do školního batohu. Už klasik české dětské psychologie profesor Zdeněk Matějček se ve své knize Škola rodičů zamýšlí nad klady a zápory výchovy autoritativní či liberální. Byť bychom bez zaváhání dali své hlasy výchově liberální, tak zkušený psycholog říká: »Kde není ve věcech tohoto světa žádný řád, kde si dítě může dělat, co chce, tam také platí, že se musí neustále k něčemu odhodlávat a pro něco rozhodovat. Pro malé děti to může být taková zátěž, že ji neunesou a ocitají se ve stresu. Bez vedení se mnohé děti stávají vskutku svévolnými a samy v sobě nejsou vůbec šťastnější a spokojenější než jiné. Takové děti těžko nacházejí přátele.«

Dítě potřebuje mít neustále kolem sebe »své« lidi, s nimiž se cítí v bezpečí. Bývají to zpravidla rodiče. Jim musí důvěřovat i ve chvíli, kdy mají oprávněné připomínky k jeho chování. Nesnažme se tedy na poslední chvíli před vstupem dítěte do školního kolektivu měnit jeho charakter, hledejme cesty, jak i s danou hřivnou dokáže mezi ostatními vrstevníky obstát. Mnohdy se vyplatí děcko na jeho negativní chování v klidu upozornit. Připomeňte, že spolužákům ve třídě se nebude líbit, když vaše zlato začne ve vzteku mrskat pastelkami okolo sebe. Připravte ratolest na to, že kromě autority rodičovské přibude do jeho života i autorita učitelská. Vysvětlete, že třída je kolektiv, v němž nemusí právě vaše dítě hrát pokaždé první housle.

Aby školák zvládl svůj vstup do vzdělávacího zařízení, musí být na situaci dobře připraven, musí vědět, že školu nemá za trest, ale proto, aby se dověděl mnoho nových věcí. Významnou životní situaci bude zvládat každý človíček podle svého temperamentu. Když ho rodina dobře připraví, pak ji extrovert i introvert nakonec zvládne. Podejte mu pomocnou ruku!

Připraveno ve spolupráci s časopisem Miminko (www.casopis-miminko.cz).

Autor: Daniela Pražanová
Vloženo: 26.9.18