PŮL STOLETÍ S »BUDÍKEM«

Snad každý z nás má mezi svými známými někoho, komu ke zlepšení života pomáhá »budík«. Před několika desítkami let to bývala rarita, dnes je to docela běžná věc. Kardiostimulátor zachraňuje lidské životy bez ovací, bez zbytečného humbuku. Srdeční arytmie, kterou ve zjevné nebo skryté formě trpí každý desátý člověk, už ani ve své závažné formě nemusí být život ohrožující.

Docent MUDr. Miloš Táborský, CSc., přednosta Kardiocentra Nemocnice Na Homolce, říká: »Dnes dokážeme zachránit nemocné, kteří by dříve neměli šanci dlouhodobě přežít.« Moderní medicína nabízí pacientům s poruchami srdečního rytmu několik variant léčení. Pro ty, jejichž srdce pracuje příliš pomalu, je základní metodou implantace kardiostimulátoru. Miniaturní přístroj z ušlechtilého kovu, vážící 20 gramů, o rozměrech 18krát 30krát 5 mm, v jehož útrobách je přes půl milionu tranzistorů, převezme řízení srdečního rytmu nemocného člověka. Lidské srdce musí udeřit sedmdesátkrát za minutu, čtyř tisíckrát za hodinu, stotisíckrát za den.

Kardiostimulátor slaví výroční

Kardiostimulátor vstoupil do světa medicíny právě před padesáti lety. Byl 8. října 1958 poprvé implantován člověku ve švédské Solně. Zavedl jej hrudní chirurg A. Senning. Kardiostimulátor vyrobil jeho kolega s technickým vzděláním doma v kuchyni. Přístroj měl velikost hokejového puku a obsahoval pouhé dva tranzistory. Prvním příjemcem byl Arne Larsson. Napoprvé mu přístroj fungoval tři hodiny, na druhý pokus už běžel dva dny. Během následujících 43 let svého života vystřídal 26 kardiostimu­látorů. Dožil se úctyhodných 86 let a jeho smrt v roce 2001 s poruchou srdečního rytmu nesouvisela.

Jak jsme na tom u nás

Odstup české kardiologie byl už tenkrát od té světové minimální. V Ústavu klinické a experimentální chirurgie v Praze-Krči implantovali první kardiostimulátor v roce 1962. Klíčovou postavou nového programu byl docent MUDr. Bohumil Peleška, DrSc., který vyzval tehdy čtyřiadvacetiletého inženýra Vl. Bičíka, aby vyvinul československý kardiostimulátor. Fráze o zlatých českých ručičkách se proměnila v realitu. V březnu 1965 byl náš výrobek s dvěma tranzistory, napájený čtyřmi rtuťovými články, poprvé použit. Zařízení pracovalo v lidském organizmu bez problémů dva roky.

První přístroje stimulovaly nepřetržitě, bez ohledu na to, zda měl či neměl pacient vlastní srdeční akci. V sedmdesátých letech už se objevily ve světě stimulátory, které se přizpůsobovaly potřebě pacienta. »K těmto přístrojům byly nutné integrované obvody, a ty pro nás v té době byly nedostupné,« vzpomíná dnes inženýr.

Teprve od roku 1989 dostává kardiostimulátor opravdu každý český pacient, který ho potřebuje. Od nejmenších dětí až po pacienta nejstaršího, kterému je dnes podle slov docenta Táborského už 103 let.

Statistika je příznivá

V Česku nyní pracuje třicet osm kardiostimulačních center, v nichž je každoročně nově implantováno okolo 6000 stimulátorů. Největším je Kardiocentrum v Nemocnici Na Homolce, kde bylo za loňský rok implantováno 632 kardiosti­mulátorů. K tomu je třeba připočítat výměnu zhruba dvou tisíc kardiostimulátorů z důvodu vyčerpání bateriového zdroje. Po několika desetiletích zkušeností s léčbou pomalého srdečního rytmu pomocí kardiostimulátorů se začala v závěru 90. let psát nová kapitola kardiostimulace. Přístroje se implantují pacientům s pokročilým srdečním selháním. Tato metoda se nazývá srdeční desynchronizační léčba. Za vyspělou Evropou nezaostáváme a jsou u nás dostupné nejmodernější formy kardiostimulace, určené již pro třetí tisíciletí.

Autor: dap
Vloženo: 3.10.08