ŘEKNI MÁMA...

První slůvko a potom i celá věta jsou pro rodiče jakýmsi důkazem toho, že dítě s nimi opravdu komunikuje. I když první slovo je jen opakováním zvuků, které dítěti předkládáme, je to začátek řeči.

Jak na to

Zpočátku je při nácviku řeči nejdůležitější, aby dítě dobře porozumělo tomu, o čem mluvíme. Pokud je tedy učíme vyslovovat nějaké slůvku, vždy mu ukážeme, o čem je řeč. Pokud se mluví o věcech, které jsou lehko dosažitelné, vždy je dítěti ukážeme a srozumitelně mu opakujeme příslušné slovo. Jakmile máte za sebou předměty, které má dítě v okolí, můžete se pustit do slovních spojení. Není nejdůležitější, aby dítě umělo slov co nejvíce. Podstatné je to, aby chápalo, co se za nimi skrývá a naučilo se vyjádřit nějaký děj. Uvědomte si, že dítě se řeči neučí proto, aby se předvádělo příbuzným, jak je šikovné. Učí se hlavně proto, aby se co nejlépe dorozumělo se svým okolím.

Názorný příklad vítězí

Proto začneme tím, že všechny činnosti, které s dítětem vykonáváme, vždy jasně a srozumitelně popisujeme. Například „teď si zujeme botičky“ nebo „půjdeme jíst“ nebo „budeme si hrát“. Samozřejmě přijde ke slovu i oblíbené „tak jsem veliký“, ale snažte se dítě naučit vždy něco, co mu pomůže vyjádřit své pocity. Nepodceňujte automatická pantomimická vyjádření toho, co dítěti nemůžete ukázat. Například bolest, úlek nebo strach. V takovém případě jsou výraz obličeje a gesta dítěti většinou jasná.

Opakování je matka moudrosti

Pokuste se používat zpočátku pro stejné činnosti stejné výrazy. Tak si je dítě lépe osvojí. Po prvním roce uslyšíte od dítěte jen pár slůvek, ale jak se bude jeho věk přibližovat k dvěma letům, jeho slovní zásoba překvapivě poroste. Čím víc slov bude umět, tím víc a rychleji se jim naučí. Kolem druhého roku již dítě používá krátké věty a razantně vyjadřuje svůj názor. Začíná také období prvního vzdoru, kdy dítě odpovídá ne, i když třeba poslechne a udělá to, co mu říkáte. Pokud je vyzvete, aby se šlo mýt, odpovídá „ne“, nebo „nechci“ a přitom samo utíká do koupelny.

Věty skládejte postupně

Pokud již dítě používá krátké věty, zdokonalujte výslovnost a skládání slov ve větě. Nenechte se zlákat k dětskému komolení. I když vám připadá nějaký dětský výraz roztomilý, nechte dítě, ať jej používá, ale vy sami jej po něm neopakujte. Nesnažte se používáním zkomolených výrazů dítěti více přiblížit. Nemyslete si, že vám dítě neporozumí, pokud slovo řeknete správně. Zkomolení vzniklo nejspíš proto, že si dítě shluk zvuků špatně zapamatovalo nebo mu jde slovo špatně vyslovit. Tím, že mu jeho zkomoleninu budete opakovat nejspíš prodloužíte dobu, po kterou bude slovo říkat špatně.

Pěstujte dětskou osobnost

Snažte se od samého počátku učit dítě uvědomění si sama sebe. Malé dítě často o sobě hovoří v třetí osobě (Jeník má tužku, apod.). Vy je v tom ale nepodporujte a ptejte se „Jeníku, máš tužku?“. Neočekávejte, že dítě okamžitě přijme vaši „správnou“ řeč. Ještě dlouho budete mluvit každý „svým“ jazykem. Vy se ale nenechte zlákat k napodobování dítěte a také je nenuťte, aby po vás slova správně opakovalo. Stačí, když mu je správně zopakujete vy. Postupem času dítě pomalu přijme vaše výrazy a i když občas zůstane u svých přizpůsobených výrazů, nebude to dlouho trvat a vymění je samo za ty správné.

Básničky pomáhají

K rozšíření slovní zásoby a také pochopení správného rytmu řeči výborně slouží pohádky a básničky. Básničky jsou moc dobré pro cvičení paměti, pohádky zase k tomu, aby vaše dítě pochopilo jednoduchý příběh, který se v nich odehrává. Vybírejte vždy takové knížky, které odpovídají věku dítěte. Vždy si pohádku sami přečtěte dřív, než ji nabídnete dítěti. Pokud se v textu vyskytují slova, která jsou pro dítě obtížná, pokuste se je sami nahradit jednoduššími. Zvlášť pro velmi malé děti vybírejte knížky s hezkými obrázky, na nichž je možno poznat, o čem příběh pojednává. Neobávejte se opakovaného čtení jedné pohádky pořád dokola. Jednak si dítě opakovaným poslechem lépe zapamatuje slova, ale také příběhu lépe porozumí. Děti mají své oblíbené pohádky, které chtějí slyšet pořád znovu.

Sledujte, co se na dítě „nalepí“

Kolem třetího roku se dítě mnohem aktivněji zajímá o věci, které nemůže uchopit a nenacházejí se v jeho blízkosti. V tomto věku dítě velice silně vnímá řeč lidí ve svém okolí a slova, která používají, si dobře zapamatuje. Proto buďte opatrní při vycházkách na lidi ve svém okolí – jak mluví, jaká slova používají. Jinak byste mohli být nemile překvapeni, až vás dítě počastuje jadrným výrazem, který zaslechlo někde na ulici. Nesmíte je za takový výraz trestat nebo přehnaně kárat. Je nutné mu jasně a srozumitelně vysvětlit, že taková slova nemá používat. Pokud je však opakovaně použije, zdůrazněte, že se taková slova neříkají. Není nic horšího než pobavenému publiku kamarádek nebo příbuzných předvádět „co to naše dítě přineslo za výraz“ a ještě se dobře bavit. Dítě pochopí, že je středem pozornosti a zábavy a ani je nenapadne slovo, které vzbudilo tolik veselí, již znovu neopakovat.

Sledujte vady řeči

Při nácviku řeči se může stát, že dítě reaguje divně nebo mu některé hlásky nejdou vyslovit. Potom je lepší se poradit s lékařem, zda netrpí vadou sluchu nebo řeči. Lékař posoudí, zda se vše dobrým nácvikem spraví nebo je třeba přistoupit k léčbě či alespoň návštěvám u logopeda.

Autor: Romana Černá
Vloženo: 2.10.08