Facebook
HLEDÁNÍ               DNES JE 20.8.2019
ZAREGISTRUJTE SE    |    ZAPOMNĚLA JSTE HESLO ?

JMÉNO         HESLO  

DÍKY REGISTRACI ZÍSKÁTE MOŽNOST PŘISPÍVAT DO DISKUZÍ A POKLÁDAT OTÁZKY V PORADNÁCH
Elektronické Miminko zakoupíte zde
Elektronické Auto4drive zakoupíte zde

JAK DOCÍLIT FYZICKÉ I DUŠEVNÍ POHODY? ODPOVĚĎ NABÍZÍ FESTIVAL EVOLUTION

Zná to každá žena. Občas se prostě necítíme ve své kůži a ve většině případů za to můžou hormony, přemíra stresu nebo jen nedostatek spánku či...
Celý článek

TAHITI – CHUŤ RÁJE

K nejexotičtějším francouzským koloniím patří bezesporu Polynésie. Přes francouzský vliv patrný na každém kroku zůstává Francouzská Polynésie se svým největším ostrovem Tahiti symbolem pozemského ráje. I gastronomické zvyky tomu napovídají – téměř by se dalo říci, že tu „létají pečení holubi přímo do pusy“. Ale nejsou to holubi, ani pečení, ale většinou kokosové ořechy a syrové.

Bývalá kolonie

Francouzskou Polynésii tvoří na 120 ostrovů uprostřed Tichého oceánu, plocha se dá velikostí klidně přirovnat k Evropě. Obyvatel je ale poskrovnu – jen asi 200 tisíc. Ostrovy se dělí do pěti souostroví, největším ostrovem je Tahiti s hlavním městem Papeete. Na Tahiti a sousedním ostrově Moorea žijí asi tři čtvrtiny všech obyvatel s velice početnou čínskou menšinou. Málokdo ví, že Tahiti bylo jednou z posledních zemí objevených na naší planetě (v roce 1767). Dnes je tato dřívější francouzská kolonie zámořským územím s vnitřní autonomií v rámci Francouzské republiky. Francouzský stát je zde representován Vysokým komisařem jmenovaným ústřední vládou v Paříži. Místní parlament volí presidenta územní vlády. V Paříži je naopak Polynésie zastoupena dvěma poslanci.

Hlavní oblastí ekonomického života Polynésie je turistika, daleko za ní je lov ryb a pěstování dnes už slavných černých perel. Těží se zde fosfát, pěstuje vanilka, tropické květiny a ananas, grepy a mango. Nemůžeme zapomenout ani na kopru z všudypřítomných ořechů kokosových palem. Avšak asi 80 procent veškerých potřeb potravin je kryto dovozem, a to hlavně z Francie, USA, Austrálie a Nového Zélandu.

Tahiti – perla Pacifiku…..je tento turisticky chytlavý slogan pravdivý?

Ne tak docela, neboť srovnáte-li tento malý ostrov s jinými tropickými končinami, byť i jen v Pacifiku samém, možná byste si spíše vybrali jiná místa v Polynésii pro svůj ráj na zemi – Bora Bora, ostrov Moorea nebo většinu atolů souostroví Tuamotu. Konec konců slavný a bezpochyby bohatý herec Marlon Brando byl tak uchvácen tímto koncem světa při natáčení filmu Vzpoura na lodi Bounty, že si zakoupil do svého výlučného vlastnictví jeden ze zdejších ostrůvků.

Hlavní město Francouzské Polynésie (zároveň jediné „opravdové“ město) Papeete je malé provinční sídlo, kde život pulzuje na naše poměry klidně, až líně. Když se v Papeete probudíte první neděli ráno, máte zvláštní divný pocit, který se stupňuje, když vyrazíte do ulic. Nikde nikdo. Jen psi se smutně potloukají mezi zavřenými obchody, poslední auta uhánějí z města. V Papeete se ujala tradice „staré dobré anglické neděle“. Zůstat ve městě by znamenalo uzívat se nudou k smrti.

Jsou tahiťanky tak krásné?

Tahiti a polynéské ženy jako první v Evropě proslavil malíř Paul Gauguin, který zde žil řadu let a také zemřel na Markézách. Při svých dvou dlouhodobých pobytech na ostrovech ho, bohužel, místní považovali za chudého, mizerného mazala. Byl pronásledován úřady, nerozuměli mu bílí ani domorodci, odmítali uznat jeho individualitu. Bojoval neustále proti vládě v místních novinách, které sám vydával, ale které nikdo nečetl, proti místním církevním hodnostářům a nakonec proti četníkům na Markézách. Dnes by se musel obracet v hrobě a huronsky se chechtat, kdyby viděl, jak ho bývalí nepřátelé rehabilitovali – má zde muzeum, základní škola v Papeete nese jeho jméno, stejně jako jedna z hlavních ulic.

Říká se, že slávu Tahiti tvoří z jedné čtvrtiny krása přírody a ze zbývajících tří čtvrtin tahitské ženy. Spisovatelé, kteří ostrovy navštívili, nebo staří cestovatelé popisují však místní krasavice velice nejednoznačně. Jedni se pustí do oslavných tirád o Homerských pannách omývajících se v laguně nebo tančících tance lásky za svitu luny, jiní zdůrazňují fyzické charakteristiky – sílu a délku havraních vlasů připomínajících hřívu, krásu paží a barvu kůže, krásu poprsí velmi mladých dívek. Jsou i tací, kteří nás ubezpečí, že místní ženy mají kůži jako žába, kterou hyzdí velké póry, divnou vůni, chybějící přední zuby (nebo nedokonalé zubní protézy), ale uznávají, že se nosí jako tropické princezny. Jejich tělo je ohebné a pružné, chůze a držení těla je půvabné. To všechno přesně popsal Paul Gauguin, nezatajil ani nápadně krátké nohy a hrubá zápěstí a kotníky.

Místní ženy jsou neskutečně čistotné. Spoustu času stráví sprchováním, úpravou vlasů kokosovým olejem a praním prádla. Vždy si vyberou správnou barvu šatů, aby vynikla jejich jantarová pleť – růžovou, modrou, kanárkově žlutou. Když je žena ve vrtošivé náladě, převlékne se třeba šestkrát za den, vždy však zvolí dobře. Místní ženy patří k nejhezčím na světě, alespoň mezi svými třinácti až pětadvaceti lety. Pak mají tendenci rychle stárnout a tloustnout a v pětatřiceti jsou z nich šarmantní a spolehlivé matrony, často velmi zbožné, které si rády poklábosí o svém hříšném mládí

Jak se žije na Tahiti

Život na Tahiti, zejména v Papeete, je drahý. Téměř všechno se dováží, obchodu se daří jen v hlavním městě, pracovních příležitostí je omezeně. Obecně lze říci, že životní náklady toho, kdo si chce dopřát komfort na evropské úrovni, budou zde dvojnásobné. Paradoxně život místních obyvatel naopak nevyžaduje téměř žádný příjem a znamená jen malé náklady. Příjemným zážitkem je neobvyklá pohostinnost místních. Při mnoha příležitostech, svatbách a oslavách, kam se běžně zve mnoho lidí, kteří mají i málo společného, Vás bude čekat velký tahitský banket. Jídla se servírují na dlouhých stolech, ze školy nebo kostela se zapůjčí lavice na sezení. Nejedná se o jednotlivé chody postupně přinášené, ale všechny připravené pochutiny se položí na stoly střídavě s lahvemi červeného vína, citrony a naříznutými kokosovými ořechy v mísách.

Jídlo se většinou nevaří, nesmaží a nepeče tak jako u nás, ale dusí v uzavřené tahitské přírodní troubě. Trouba je polovinou ve vyhloubené díře v zemi, kam se nejdříve naskládají do červena rozžhavené vulkanické kameny, na které se naskládají jednotlivé druhy jídel podle přísných pravidel: nejdříve mladé selátko, pak ryby a zelenina odděleně zabalená v listech. Celá pec je pokryta tlustou vrstvou rohoží, aby se uchovalo teplo. Po třech až čtyřech hodinách je trouba obřadně otevřena, jídlo je rozbaleno a naservírováno na stoly. Místní nemilují horká jídla, ale konzumují jídla mírně teplá nebo studená.

I u nás již patří Tahiti k destinacím nabízeným pro dovolenou některými cestovními kancelářemi. Pokud si to můžete dovolit, pak po návratu z Tahiti na tento ráj na zemi jistě nikdy nezapomenete.


Vloženo: 30.5.08

ODPOČIŇTE SI V HORSKÉM WELLNESS

Předvánoční stres a honička v práci při závěru roku se mohou zásadně podepsat na vaší energii, kráse, ale také duševní pohodě. Jak to všechno vrátit...
Celý článek

O CACTUS SE NEPOPÍCHÁTE

Čím nás zaujal nový model Cactus? Způsobem, jakým chrání před drobnými nárazy. Dá se říci, že je to jediný „kaktus“, o který se...
Celý článek

BAREVNÁ RADOST Z ŘÍZENÍ

Usednete-li za volant „pomerančového“ Subaru XV, čeká vás trochu stylu, trochu barev, trochu města a trochu svobody. Víte už, do jaké barvy se...
Celý článek

JAK SI UŽÍT DOVOLENOU V EGYPTĚ, ZNAČKA: LEVNĚ

Vždycky jste toužila navštívit egyptské pyramidy nebo se jen chcete přes léto opálit o něco více než u bazénu na zahradě? Pak vezměte kamarádku,...
Celý článek