NIČÍ VÁM INKONTINENCE ŽIVOT?

Paní Dáše se zcela nenápadně měnil život. Přestala jezdit z Prahy na Moravu autobusem, protože povinné zdravotní přestávky jí nevyhovovaly – potřebovala by zastavit dříve. Raději cestovala vlakem, kde byla toaleta dostupnější. V kině si volila krajové sedadlo, aby si mohla uprostřed projekce odskočit. Ze zaměstnání směřovaly její kroky rovnou domů, protože chození po městě, kde nebylo WC na dosah, jí působilo trauma. Situace se plíživě zhoršovala celých deset let, než se odhodlala svěřit se svým problémem do péče odborníků.

Poradit by měl gynekolog

Pro doktora Oldřicha Šottnera z pražské fakultní nemocnice Na Bulovce to nebylo nic překvapivého. Vždyť často podceňované příznaky hyperaktivního močového měchýře byly popsány Albaranem už v roce 1899. I když paní Dáša chodila na pravidelné gynekologické prohlídky, na problémy s močením se jí ženský lékař nezeptal. V tom vidí doktor Šottner zásadní chybu. Více než 16 procent dospělých má kvůli hyperaktivnímu močovému měchýři významně zhoršenou kvalitu života. Jejich problém však neodhalí žádný výsledek laboratorního vyšetření nebo anatomická anomálie. Proto by se měl lékař svých pacientů ptát, jak často močí, zda je nesužuje nykturie (noční močení), zda pociťují urgenci (naléhavost) při potřebě močit, zda nemají potíže s urgentní inkontinencí moči (nedoběhnou na toaletu). Jsou to věci, o nichž se nesnadno hovoří, ale pro rozhovor s gynekologem by toto téma nemělo být tabu. Jestliže žena musí rychle vyhledat toaletu během dne více než osmkrát, jestliže vstává v noci více než třikrát kvůli močení, rozhodně by měla lékaře navštívit.

Nemocní jsou i mladí lidé

V povědomí veřejnosti panuje přesvědčení, že problémy s močením se vyskytují na počátku a na konci života. Není tomu tak. Problémy s hyperaktivním močovým měchýřem postihují lidi v produktivním věku, výjimkou nejsou pacientky ve druhé dekádě života. Choroba je to častá a v minulosti byla podceňovaná. Jakoby nikdo nechtěl brát v úvahu, že časté nucení na močení zhoršuje psychickou i fyzickou kvalitu lidského života. Mnozí tvrdili, že inkontinence ke stáří patří. Je to veliký omyl.

Je nutné najít příčinu

Podle Oldřicha Šottnera je u urgentní inkontinence důležitá psychoterapie. Nezbytné je zjistit, zda příčinou častého močení nejsou jiná onemocnění (například diabetes mellitus, choroby srdce), pacientovi nabídnout režimová opatření (výjimkou nejsou pacienti, kteří kvůli problémům s močením omezují pitný režim, což je zásadní chyba). Po těchto krocích přichází na řadu farmakoterapie. Ta vede ke stabilizaci funkce močového měchýře a obnově přiměřené frekvence a objemu moči.

Stresová inkontinence je něco jiného

Kromě urgentní inkontinence, která sužuje zhruba 35 procent pacientek, existuje ještě diagnóza stresové inkontinence. Moč nechtěně uniká při zvýšení nitrobřišního tlaku (při kašli, kýchnutí, zvednutí břemene, někdy při chůzi či změně polohy). Literatura uvádí, že tímto typem úniku moči trpí téměř 40 procent pacientů. Stresovou inkontinenci už dokážou lékaři vyřešit s použitím minimálně invazivních metod. Výjimkou nejsou ani smíšené typy inkontinence. Tady k normalizaci měchýře napomůže operační korekce.

Inkontinence moči představuje zvláště pro ženy hygienický a sociální problém. I když situace negativně ovlivňuje jejich psychiku, pomoc lékaře vyhledá pouhých deset procent nemocných. Je to málo. Přitom trápení je v tomto případě úplně zbytečné.

Autor: dap
Vloženo: 6.10.08